Anotace:
Praha,
přelom osmdesátých a devadesátých let. Jitka balancuje mezi prací, péčí o matku
a dusným manželstvím s Bohdanem. Jeho pocit promarněného života mění společné
soužití v minové pole tichých i bouřlivých konfliktů. Dcera Viki se mezitím
snaží ustát tlak vysoké školy, otcovy nároky a touhu po svobodě, kterou doma
nenachází.
Román O
patro výš zachycuje tíživou atmosféru posledních let socialismu a ukazuje, jak
se velká politika podepisuje na těch nejintimnějších vztazích. Dokáže blížící
se sametová revoluce přinést rodině vytoužený klid, nebo jen odkryje stará
mezigenerační traumata a nenaplněné ambice?
Název
knihy: O patro výš
Autor: Michaela Mikulová
Nakladatelství:
Brk
Počet
stran: 323
Rok
vydání: 2026
Recenze:
V dnešní
recenzi se podíváme na knižní novinku O patro výš od české autorky
Michaely Mikulové, která vyšla v roce 2026 u Nakladatelství BRK. Pokud hledáte
silné lidské drama z nedávné minulosti, tohle by vás mohlo zaujmout.
O čem
to vlastně je:
Začátek příběhu
nás zavádí do Prahy roku 1987. Sledujeme padesátiletou Jitku, oblíbenou v
práci, jejího manžela Bohdana a dceru Viki. Bohdan doma moc nebývá, pořád běhá
po stavbách a fuškách, nadává na komunisty a sní o emigraci na západ. Na rodinu
má obrovské nároky a o svém dětství striktně mlčí. Zvlášť těžké to má Viki –
kvůli politice se dostala na VŠ, na kterou nechtěla a moc dlouho na ní nepobyde.
Otec na ni tlačí v učení i v tanci. Před tátovou přísností a náladovostí se raději
klidí. Bohdan se chová jako typický despotický otec a manžel, chvíli je
pozorný, chvíli hrubý.
Jednoho
dne Bohdan odjede na údajný kšeft a už se nevrátí – emigruje na západ přes
Jugoslávii. Rodinu nechá v ČR samotnou. Viki se snaží vše ustát a najít
svobodu. Máma truchlí, ale Viki jí neřekne o dopisech od otce, které schovává.
Po revoluci se věci zamotají: v restituci otec získá činžovní dům a pověří Viki
jeho správou. Viki tak řeší spoustu starostí s nájemníky, ale přes to vše má
sílu splnit si sen a ve sklepě si zařídí taneční studio.
Jak se
mi to četlo:
Kniha se
čte velice dobře. Autorka píše stručně, má krátké úderné věty a nepoužívá zbytečnou
omáčku. Děj plyne přímočaře. Kapitolami prolétneme celá období (např léto až
podzim), takže autorka nás seznámí s nejdůležitějšími událostmi, které se
v daném období udály. Jsou zde i zmíněny vzpomínky, které odkrývají střípky z minulosti.
I díky tomu je kniha dost syrová. Ačkoliv se vše odehrává během pouhých pěti
let (v rozmezí let 1987 až 1992), událostí je tam tolik, že by to vystačilo na
celé desetiletí. Muselo to být hodně psychicky náročné a vyčerpávající. Což jde
z příběhu cítit. Konec mě hodně překvapil a zůstal pootevřený, takže si
dovedu představit i pokračování.
Hlavní
myšlenka a hlubší význam:
Není to
veselé čtení. Je to kniha o obrovské vnitřní síle, přátelství a schopnosti
odpustit. Ukazuje, jak hluboce dokáže politický režim a rodinné prostředí
ovlivnit lidský život. Všechny ženské postavy (Viki, Jitka, babička i sousedka
Luisa) si prošly těžkými zkouškami. I když to měly hodně těžké, v příběhu se
vždycky objevil alespoň malý záblesk naděje.
Zajímavost
o knize nebo autorovi:
Zajímavé
je, že se děj knížky odehrává nejen v Praze, ale část příběhu zavede čtenáře i
do prostředí Špindlerova Mlýna.
Závěrem,
komu knihu doporučit:
Knihu
doporučuji všem, co mají rádi autentické české příběhy, silné ženské hrdinky a
historické pozadí konce komunismu. Viki byla skvělá postava a smekám před tím,
jak se dokázala se vším poprat.
Moje hodnocení: 4/5 🌟
Tuto knihu
jsem dostala v rámci #spouprace s Nakladatelstvím Brk
Moc děkuji 💖
Michaela Mikulová je česká autorka. V minulosti jí vyšly například knížky Chodit po špičkách nebo Povídky z druhé ruky. Román O patro výš dokazuje, že umí výborně zachytit psychologii postav i atmosféru doby.
Komentáře
Okomentovat