Recenze knihy: "Bílá Voda" - Nepohodlné řeholnice, které se nenechaly zlomit

Anotace:

Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.

Od autorky bestselleru Žítkovské bohyně

Ocenění:
Státní cena za literaturu 2022
Knihy roku Deníku N – 1. místo v kategorii beletrie
Kniha roku Lidových novin 2022
Český bestseller za rok 2022 (Česká beletrie pro dospělé) 

Název knihy: Bílá Voda
Autor: Kateřina Tučková
Nakladatelství: Host
Počet stran: 688
Rok vydání: 2023

Recenze:
Když se mi do rukou dostala Bílá Voda, věděla jsem, že mě nečeká úplně odpočinkové čtení. S tvorbou Kateřiny Tučkové už nějaké zkušenosti mám, četla jsem Žítkovské bohyně i Vyhnání Gerty Schnirch, takže jsem přibližně tušila, do čeho jdu. A opět se potvrdilo, že autorka umí vybrat témata, o kterých se u nás moc nemluví, a zpracovat je tak, že vám z toho běhá mráz po zádech.

O čem to vlastně je?
Celý příběh se točí kolem fiktivního (ale reálnými událostmi silně inspirovaného) kláštera v zapadlé vesničce Bílá Voda u polských hranic. Hlavní dějová linka se odehrává v roce 2007, kdy sem přijíždí novinářka Lena. Ta má za sebou hrozné období, psychicky se zhroutila, nemá kam jít a v tomhle opuštěném a chátrajícím klášteře hledá klid, aby se mohla dát dohromady. Za úkol dostane uklidit a roztřídit staré dokumenty v kanceláři sestry Tobie.

Jak se Lena probírá dokumenty z padesátých let, začíná před ní vyvstávat děsivá minulost. Zjišťuje, co všechno si řeholnice musely vytrpět, když je komunistický režim v rámci takzvané „Akce Ř“ násilně zavíral do internačních klášterů, kde měly v izolaci a bez zájmu světa postupně vymřít. Procházíme tak nejen Lenino současné pátrání, ale i drsné osudy jednotlivých sester od padesátých let dál.

Jak se mi to četlo:
Bylo to opravdu čtivé, ale zároveň hodně těžké a znepokojující čtení. Děj plyne spíše pozvolna, jenže k tomuto typu příběhu to prostě sedí. Text je proložený různými dopisy, zápisky z deníku nebo úředními spisy. Tyhle archivní materiály působí neuvěřitelně autenticky a celému vyprávění dodávají skvělou atmosféru.

Co mě osobně trochu brzdilo, byly některé latinské výrazy a církevní názvy, u kterých jsem zpočátku vůbec netušila, co znamenají. Znáte třeba fortnu nebo naviculu? Já jsem si to musela najít, ale ve výsledku mi to vůbec nevadilo. Naopak, díky tomu jsem se dozvěděla spoustu nových věcí o církevním prostředí i o naší historii. Příběh Leny i starých sester, jako byla neuvěřitelná sestra Evarista, byl postupně odkrýván.

Hlavní myšlenka, hlubší význam a poučení:
Pro mě je hlavní myšlenkou knihy neuvěřitelná vnitřní síla, lidská důstojnost a odhodlání. Bylo strašné číst o tom, jak se tehdejší režim k řeholnicím choval a čím vším si musely projít. Neuvěřitelně mě ale inspirovalo, že se nestaly jen poslušnými ovcemi. ale bojovaly. Přestože je zavírali, ponižovali a snažili se je zničit, dokázaly si udržet svou vnitřní svobodu a čisté svědomí.

Kniha nabízí i obrovské téma k přemýšlení – ať už jde o křehkou hranici mezi vírou a fanatismem, nebo otázku odpouštění. Hrozně moc se mi líbila i myšlenka vysvěcených žen na kněze a to, jak logicky a lidsky dokázali obhájit, proč by to tak mělo být správně. Plyne z toho ponaučení, že za to, co je správné, má smysl bojovat, i když proti vám stojí celý svět nebo systém, který vás chce zničit.

Zajímavost o knize:
Úžasné je, že Kateřina Tučková na téhle knize pracovala neuvěřitelných 10 let. Během té doby studovala archivní materiály, sbírala vzpomínky a fakta a z nich pak poskládala tento román. A i když je většina postav fiktivních, mají své reálné předobrazy. Například postava sestry Evaristy byla inspirovaná Ludmilou Javorovou, což byla skutečná česká žena, která byla za totality v podzemní církvi tajně vysvěcena na katolického kněze.

Závěrem, komu knihu doporučit:
Bílou Vodu doporučuji všem, kteří mají rádi silné příběhy inspirované naší historií a nebojí se náročnějších, hlubších témat. Určitě ji nemusí číst jen věřící lidé – mě to pohltilo úplně stejně, i když se v náboženských věcech normálně nepohybuji.

Moje hodnocení: 5/5 🌟

Tuto knihu jsem dostala v rámci #spoluprace a moc za ní děkuji Nakladatelství Host Brno 💖

Pár slov o autorce:
Kateřina Tučková patří k našim nejznámějším současným autorkám a myslím, že ji po hitech jako Žítkovské bohyně nebo Vyhnání Gerty Schnirch není potřeba dlouze představovat. Má úžasný dar psát o silných ženách, které se musely poprat s nepřízní doby a těžkým osudem. Její knihy jsou vždycky skvěle propracované, podložené reálným výzkumem a hlavně dokážou čtenáře naprosto pohltit.

„Inu, však víte, co se říká – jazyk je sice malý orgán, ale umí podpálit hranice.“

rozhovor na ČT edu Kateřina Tučková o románu Bílá voda a jsou tam i další

iDnes RECENZE: Bílá Voda za sto procent. Kateřina Tučková je zpět na vrcholu

článek + rozhovor Český rozhlas Kateřina Tučková o novém románu Bílá Voda: Většina postav je inspirována skutečnými osobami

článek iLiteratura.cz Najít své poslání

Svatá Anežka Přemyslovna, zvaná Česká

Vilemína Česká