Je léto
roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na
tátu čeká dobré místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro ni bude všechno
těžší, než si sama umí představit. Osmiletá Klárka objevuje nový svět, hory si
zamiluje okamžitě, v chalupě je rázem jako doma a brzy u opuštěného stavení
potká ženu, která dívce Svatý Wolfgang, vyrabovanou vesnici po Němcích,
představí se vším všudy – s tím dobrým i s tím zlým.
Helga tady vyrostla, starala se o rodinu, vychovala děti a pak zůstala sama.
Opuštěná. Plná bolesti, smutku a trápení. Teď ji osmileté zvídavé děvče bez
předsudků vytrhlo z beznaděje a pomohlo opustit hrůznou minulost a snad i
odpustit viníkům. Díky Klárce přestala Helga být jen tou, na kterou jednoho
děsivého dne, naštěstí i bohužel současně, všichni zapomněli.
Název
knihy: Prostě na mě zapomněli
Autor: Jiří Holub
Nakladatelství:
JaS
Počet
stran: 136
Rok
vydání: 215
Recenze:
Ahoj
čtenáři. Dneska mám pro vás tip na knížku, u které jsem od prvních stránek
věděla, že ji jen tak neodložím. K tvorbě Jiřího Holuba jsem se dostala úplně
poprvé a musím říct, že mě okamžitě zaujala. Kniha Prostě na mě zapomněli
je sice rozsahem kratší, ale zato je v ní schovaná neskutečná síla a emoční
hloubka.
O čem
to vlastně je:
Děj nás
zavádí do Sudet roku 1945, do prostředí divoké poválečné doby. Hlavní hrdinka,
osmiletá Klára, se zde postupně dostává k příběhu staré paní Helgy, která jí
začne vyprávět o své minulosti. To, co zpočátku vypadá jako obyčejné vzpomínání
na staré časy, se však pomalu proměňuje v noční můru. Před námi se odkrývají
vrstvy minulosti protkané tajemstvím, starými křivdami a hrůznými událostmi, na
které by mnozí raději zapomněli. Sledujeme tak nejen poválečné dění, ale i
stíny ještě starší historie. A aby toho nebylo málo, na konci se dozvíme i to,
jak nakonec dopadla dospělá Klárka a celá její rodina. Nebudu nic prozrazovat,
ale věřte, že zvědavost vás požene dál!
Jak se
mi to četlo:
Četlo se
to doslova samo! Autor to napsal tak dobře, že se od knížky prostě nedá
odtrhnout. Příběh Helgy se neodkrývá najednou, ale po malých kouscích. To
vytváří skvělé napětí a člověk má neustále potřebu otáčet další stránky, aby
konečně zjistil, co se tehdy doopravdy stalo. Celý příběh je protkaný
tajnostmi, hrůznými skutky, ale zároveň neskutečnou dojemností. Úplně nejvíc mě
zasáhlo přátelství mezi Klárou a Helgou – ta čistá, nepředstíraná dětská láska
a porozumění vám jednoduše vykouzlí úsměv na tváři a zároveň dožene k slzám.
Hlavní
myšlenka a hlubší význam:
Ačkoliv
jde o fiktivní vyprávění, je z knihy silně cítit, že byla inspirovaná
skutečnými událostmi. Měla jsem pocit, že se to přesně takhle muselo stát.
Hlavní myšlenka podle mě poukazuje na to, jak hluboké stopy v nás zanechává
minulost a dětská traumata. Zároveň ale ukazuje, že ani ta největší lidská
krutost nedokáže zničit lidskost, pokud máme vedle sebe někoho, komu na nás
záleží. Je to připomínka toho, že na určité osudy by se prostě zapomínat
nemělo.
Závěrem,
komu knihu doporučit:
Tuto knihu
doporučuji úplně všem, kteří hledají silný, lidský příběh nejen s temnou atmosférou.
Pokud máte rádi knihy inspirované skutečnými událostmi, příběhy s tajemstvím a
postavy, které vám přirostou k srdci, tohle je přesně pro vás. Ideální volba na
večer pod dekou, jen počítejte s tím, že ji přečtete na jeden zátah.
Moje hodnocení: 5/5 🌟
Jiří Holub je muž mnoha povolání - spisovatel, historik umění, prozaik, cestovatel, průvodce a kastelán. Je to autor knížek pro děti a mládež (možná znáte třeba Vzpoura strašidel nebo Jak se zbavit Mstivý Soni). O to zajímavější je, že mezi těmito dětskými příběhy napsal právě tento poklad pro dospělé či dospívající čtenáře. Dokázal, že skvěle zvládne i velmi vážné a těžké téma.
Rozvor na ČT1 ZDE
Ukázka audioknihy Jak se zbavit Mstivý Soni ZDE
Komentáře
Okomentovat