Nestárnoucí
příběh Péti Bajzy a jeho klukovské party v obnoveném vydání s ilustracemi
Heleny Zmatlíkové.
Půvabná
vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka,
psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy.
Klukovskýma
očima viděný rok na maloměstě připomíná všechny sezónní dospělé i dětské
zábavy, životní styl i hierarchii obyvatel malého města za první republiky.
Kouzelná knížka, napsaná v době okupace, byla zároveň i autorovým posledním
dílem a našla velkou odezvu mezi čtenáři všech kategorií.
Název
knihy: Bylo nás pět
Autor: Karel Poláček
Nakladatelství:
Albatrosmedia
Počet
stran: 222
Rok
vydání: 1986
Recenze:
Ahoj čtenáři!
Dneska mám pro vás tip na knižní klasiku, která je součásti povinné četby.
Upřímně, když jsem knihu poprvé otevřela a uviděla ilustrace i seznam
vysvětlivek na konci, říkala jsem si, ach jo, co mě to čeká. Výsledek byl ale
docela zajímavý!
O čem
to vlastně je:
Příběh nás
zavádí na české maloměsto z počátku 20. století. Hlavním hrdinou je malý rošťák
Petr Bajza, syn místního obchodníka. Petr vypráví o svých všedních i nevšedních
dnech, které tráví s věrnou klučičí partou. Vymýšlejí neuvěřitelné lumpárny –
od pokusů ochočit vosy, aby jim dávaly med, přes vypalování papírového městečka
až po tajné prolézání oknem do kina. Druhá polovina knihy se ale dost mění.
Petr onemocní spálou a v těžkých horečkách blouzní. Ve snu dostane mluvícího
slona Jumba a s kluky se vydá na šílenou výpravu do Indie, kde nechybí lov na
tygry ani exotická princezna.
Jak se
mi to četlo:
Musím se
přiznat, že ze začátku, to byl docela boj. Očekávala jsem lehké dětské čtení,
jenže autor zvolil hodně specifický jazyk. Mísí se tam archaismy, hovorová
čeština, nářečí a komicky zkomolená slova. Petr se totiž snaží mluvit jako
dospělý a používá škrobená slova ze školy, která míchá s hovorovou češtinou a
komicky zkomolenými výrazy. Takže věty typu „pravil, ježto, pročež“ se střídají
s „kulit vočadla“. Prvních pár kapitol mi trvalo, než jsem si na ten rytmus
zvykla, ale jakmile do toho člověk pronikne, je to vtipné.
Hlavní
myšlenka a hlubší význam:
Kniha je
především krásnou oslavou čistého dětského světa, bezprostřednosti a klučičí
solidarity. Poláček tu ale geniálně staví dětskou upřímnost do kontrastu se
světem dospělých. Přes dětské oči totiž ukazuje typické maloměšťáctví –
přetvářku, klepy, závist a falešnou morálku. Zajímavostí je i to, čím se bavily
děti tenkrát a čím dnes. Ačkoliv má kniha přinášet poučení, kluci dělají takové
lumpárny, že mě napadá, jestli spíš nesloužila jako návod k neplechám pro celé
generace dětí!
Závěrem: Komu knihu doporučit?
Určitě všem, kteří si chtějí odpočinout u oddechové klasiky a zasmát se jazykové komice. Nenechte se odradit tím, že je kniha v povinné četbě – má co nabídnout i dnešnímu čtenáři, jen je potřeba dát šanci specifickému slohu.
Moje hodnocení: 3,5/5 🌟
Karel Poláček byl významný meziválečný spisovatel a novinář židovského původu. Narodil se v Rychnově nad Kněžnou, kterým se při psaní této knihy inspiroval. Nejsmutnější na celém díle je fakt, že ho psal v těžkém období, kdy čelil rasové perzekuci. Kniha vyšla až posmrtně v roce 1946. Poláček bohužel zahynul v koncentračním táboře Dora. Je neuvěřitelné, jak laskavý a veselý příběh dokázal vytvořit v tak temné době.
Komentáře
Okomentovat